jógová syntéza a kreativita


Ve světě jógy je celkem snadné nechat se unést touhou zvládnout stejné pozice jako soused na vedlejší jógamatce. Vytvoříme si očekávání vlastního výkonu, naložíme si jej na svá bedra a dostáváme se do pozice, kdy sami na sebe tlačíme a narážíme na zklamání. Očekávání se ale prolíná jógovou cestou i v mnoha dalších aspektech a zajisté je tvrdým oříškem pro každého z nás.

Sám si musím neustále připomínat, že výkon není to, co je v józe důležité. Přitom jde vlastně o stejnou hru, jakou s námi naše očekávání hrají v každodenním životě. V dnešním světě orientovaném právě na výkon je pro nás běžné chtít stále něco jiného, lepšího, než nám předkládá realita. 
Pro moderního jogína může být velmi prospěšné podívat se na svůj přístup k dosahování cílů pohledem nezaujatého pozorovatele. Upřímně sami sobě sdělit, co vidíme. Že jsme velmi odhodlaní a disciplinovaní? Že se snadno naštveme a necháme vystresovat nesnadnými ásanami? Potřebujeme všechno dělat perfektně? Jsme na sebe většinou hodně tvrdí, nebo naopak na sebe neumíme zdravě zatlačit a posunout o kousek své hranice? Říkáme, že bychom se chtěli věnovat józe, ale nikdy si na ni neuděláme čas? Nebo naopak zarputile musíme jít na lekci i v den, který už tak máme plný náročných aktivit?

Velmi pravděpodobně odpovíme sami sobě na většinu těchto otázek o své jógové praxi stejně, jako kdyby se týkaly práce, koníčků, rodiny… To jsou všechno oblasti, ve kterých plníme svoje role celý život a naše přístupy k nim se pro nás staly pohodlnou rutinou. Snadno pak očekáváme, že bude fungovat i v naší jógové praxi. Ale upřímně, funguje nám vůbec v životě? Proč tedy nechat svůj běžný život, aby definoval způsob, jakým praktikujeme jógu? Nemohlo by být přinejmenším zajímavé vztah mezi jógou a denním životem otočit? Určitě stojí za pokus nechat naopak jógovou praxi, aby nám napověděla, jak se orientovat v chodu věcí a naší interakci s ním. Hyperaktivní perfekcionista může zažít osvobozující nový náhled na rytmus svého dne, když v józe ubere plyn a dívá se více do svého nitra. A podobně mohou plachého a neprůbojného člověka překvapit vlastní skryté kvality, když se rozhodne jemně posouvat hranice své práce s tělem. Když se do praktikování jógy pouštíme s očekáváním zvládnutí všeho, můžeme zažívat mnoho zklamání jako v každé jiné oblasti. Vždy budou pozice, které se nikdy nenaučíme dokonale. Můžeme ale zkusit otevřeně a hravě zaujmout opačné postoje než ty, které vnímáme jako svoji povahu, a výsledky mohou být překvapivé a radostné. Nade všechna očekávání.

Na hatha jógu to bylo moc dynamické, na power jógu příliš pomalé. Chyběla mi hudba". Podobné zhodnocení hodiny jógy už někdy pronesl asi každý z nás. Vnímat vlastní dojmy z určitého stylu jógy, lektora, dané lekce, studia apod. je určitě důležité, koneckonců praktikujeme pro sebe. Možná ale není od věci ještě navázat otázkou, zda skutečně vlastní kritický dojem znamená něco negativního. Může jít o výzvu oprostit se od očekávání. Dát prostor momentu překvapení a své tvořivosti v přístupu k situaci. Pokud jde o styly, druhy jógy, získáváme o nich často zkreslenou představu z velmi zjednodušených definic. Ty jsou v uspěchané době oblíbeným formátem pro čtení a média jejich oblibě u čtenářů ráda vycházejí vstříc. Dostáváme tak například porovnání hathajógy jako ryze odpočinkové a protahovací aktivity bez rizika propoceného trička oproti dynamické vinyase, při které dostaneme do těla. Přitom v duchu starobylé jógové tradice je hathajóga systémem očisty těla i ducha podle stejných principů, jaké popisuje Pataňdžali ve svých Jóga sútrách.

Všechny nejznámější styly jógy praktikované dnes na Západě jsou pak nějakou odnoží hathajógy – vinyasa flow, iyengar, anusara, aštanga vinyasa, power jóga a mnoho dalších stylů nabízejících jemné variace pod jiným názvem. Proto je možné se u řady současných lektorů setkat s přístupem určité syntézy. Hledání ideální kombinace prvků z jednotlivých stylů pro daný stupeň pokročilosti, denní dobu i roční období, fáze měsíce atd. Sám jsem ve svých lekcích zastáncem tohoto přístupu, protože vnímám jógu jako prostor pro kreativitu, kde jógou zůstává vše, co respektuje důležitost dechu a vědomé práce s tělem. A jak jsem uvedl výše, v duchu otevřenosti zkoušet v józe věci jinak, než jsme zvyklí, může takto rozmanitě pojatá jóga otevřít zajímavé nové pohledy. Především těm, kdo se v denním životě příliš drží v komfortní zóně přesných postupů a cítí, že je takový postoj ochuzuje o nové výzvy.

Up & down
 
Stejně jako příjemné pocity vyvolává v nás jógová praxe i ty nevítané. Když od jógy čekáme vždy jen to hezké, docházíme opět k častému zklamání. Jóga nás vede k naší pravé podstatě, blíže k tomu, co se skutečně děje uvnitř i vně nás, k čisté realitě, která není vždy milá. Zároveň nám přináší kuráž dívat se na svět jasně a bez příkras a schopnost přijmout každé zjištění o sobě bez nutnosti něco měnit. Pokud přichází smutek, hněv, pýcha, neděje se nic jiného, než že naše jógová praxe pomalu odlupuje vrstvy našeho podvědomí. Rychlostí a způsobem přesně odpovídajícím tomu, co jsme připraveni zvládnout. I když si to zřídka přiznáváme, všichni utíkáme před svými strachy a hněvem. Neděláme to proto, že jsme zlí a špatní, ale protože je to vzorec našeho chování, který je pro nás obvyklým nástrojem k zvládání života ve společnosti. Nečiní nás to špatnými lidmi, činí nás to prostě lidmi. Starobylé asijské spirituální přístupy to vnímají jako jasný fakt. Pro nás, lidi západní civilizace, je tento koncept trochu nepohodlný, protože se vymyká konvencím, a tím nás provokuje k nejistotě, že je s námi vše v pořádku.

Pojďme se tedy nadechnout a jednoduše přijmout, že s sebou neseme i negativní emoce. Kdo tvrdí, že je nezažívá, právě toho nejspíše čeká nejvíce práce se sebou. Když vyvstanou těžké a složité pocity, není zcela nic v nepořádku s námi nebo naší praxí – ve skutečnosti se vyvíjí přesně tak, jak má. Zkusme rozpoznat takový moment jako bod, od kterého nám může být prospěšné dívat se dál za hranice toho, co známe. Studovat teorii s trochu větším nasazením a prozkoumávat detailněji svoji jógovou cestu. Můžeme tím nepříjemnou zkušenost s popřenými vlastnostmi sebe sama přeměnit v ryzí sebereflexi vedoucí k větší moudrosti. To je podstata jógové praxe: moudrost a znalost získané přímou a osobní zkušeností života.

Žádné komentáře:

Okomentovat